Rozhovor s řečníkem 20. setkání ASI

Bible je jedinečnou knihou

V září připravuje organizace ASI-CS konferenci s názvem Víc než příběh. Hlavním řečníkem bude letos kazatel Oldřich Svoboda, zástupce ředitele Adventistického teologického institutu CASD a vedoucí katedry Nového zákona.

Název letošní konference ASI-CS je Víc než příběh. Můžeš naznačit, o čem budou tvá zamyšlení?

Nejstručnější odpověď zní: „O Bibli“, ale to je přece jen trochu obecné. Není pochyb o tom, že Bible je jedinečnou knihou, s čímž by asi souzněli i mnozí její čtenáři, kteří se nepovažují za věřící. Pro mě, jako křesťana, ovšem není jedinečný jen její obsah, ale především přesvědčení, že za jejím poselstvím stojí sám Bůh. A to její „příběh“ posouvá ještě do jiné roviny, než je tomu u jakékoliv jiné knihy. 

Při její četbě by se na první pohled mohlo zdát, že jde jen o knihu představující dávné dějiny – silný a poutavý příběh především izraelského národa, který s Bohem něco velkého zažil. Stejně tak v ní můžeme vidět životní příběh Ježíše a poté i příběh první generace křesťanů. Ale i to by z ní dělalo hlavně knihu pro milovníky historie. Na setkání ASI bych rád ukázal, že (a jak) v jejím poselství můžeme zahlédnout či zaslechnout daleko víc. Pro mě je to kniha o tom, jaký je náš Bůh. Kniha, která ukazuje, jak náš Stvořitel a Spasitel se svým „příběhem“ vstupuje v celých dějinách, i to dnes, do jednotlivých lidských „příběhů“, včetně toho mého.

A ještě jednu věc bych rád předával v životě dál. Bible bývá často označována jako „Boží slovo“, což je pravdivé, ale může to svádět k představě, že tím nejdůležitějším je ona kniha sama o sobě. Ale ta je jen médiem, prostředkem sdělení. Její poselství (evangelium) je živé teprve tehdy, když se „stane tělem“ v mém příběhu, se kterým se ostatní setkají a který pro ně bude srozumitelný.

Vnímáš dnes Bibli stejně, jako před dvaceti lety? Fascinují tě na Bibli stejné věci jako dříve?

Stále ji vnímám jako knihu, jejíž poselství o Bohu mě nepřestává zajímat, ale i udivovat. Když jsem ji začínal číst, bylo to pro mě úžasně objevné, protože jsem v ní nacházel mnoho nových věcí, které jsem do té doby neznal, nevěděl, netušil. Otevíral se mi nový svět poznávání toho, jaký je Bůh, jaký byl jeho záměr pro svět, jak nešťastně jsme to jako lidé uchopili, proč musel přijít Ježíš a jakou naději pro nás náš Zachránce má. Tehdy mě nadchlo, jak úžasně to zapadá dohromady a dává to smysl nejen dějinám, ale i přítomnosti a budoucnosti.

Na tom se ani po letech nic nezměnilo. Je pro mě až neuvěřitelné, že čím častěji Bibli otevírám, tím více poznávám, jak je Bůh moudrý a jak nás má rád. Ale v poslední době mě fascinuje ještě jedna věc – způsob, jakým v dějinách Bůh k lidem promlouval a sděloval to, co mu leželo na srdci. I když jde o témata velmi zásadní a hluboká, způsob jejich představení nám, obyčejným lidem, byl vždy velmi jasný, srozumitelný a přístupný každému. Proto znovu a znovu žasnu, když Ježíš nejhlubší teologické myšlenky dokázal vysvětlit pomocí jednoduchých příběhů. Někdy se proto obávám toho, zda jako teologové někdy neděláme pravý opak a nezahalujeme prosté pravdy do tak složitých slov, že už jim může jen málokdo rozumět.

Prozraď nám, které biblické pasáže jsou tvoje nejoblíbenější, a který příběh se ti naopak čte těžko?

Už jsem naznačil, že miluji příběhy. Proto mě silně oslovují biblická vyprávění popisující zkušenosti různých lidí s jejich úžasným Bohem. Samozřejmě, že mezi těmito „narativy“ u mě pak logicky vítězí evangelia, která nepředstavují jen Ježíšovo učení, ale jeho reálný příběh ve vztahu k reálným lidem. V poslední době pak je pro mě určitým objevem, že vlastně i tzv. apokalyptické knihy Bible a jejich prorocké obrazy je možné vnímat jako velké příběhy, který mají určitý děj a silnou nosnou myšlenku.

Na druhé straně se musím přiznat, že po léta zápolím s poetickými knihami Bible. I když mám rád snad všechny formy umění, kniha Žalmů, tak oblíbená mezi mnoha křesťany, je pro mě stále velkým oříškem. Věřím ale, že snad časem objevím i krásu biblické poezie.

Je nějaká biblická postava, se kterou se ztotožňuješ?

Postavy mému srci blízké se asi mění v průběhu mého života, v závislosti na tom, co zrovna prožívám. Vzpomínám si, že když jsem před 23 lety nastupoval do kazatelské služby, patřil jsem v kazatelském sboru mezi nejmladší, a proto mi byl hodně blízký mladý evangelista Timoteus, kterému Pavel adresoval hned dva ze svých dopisů, které máme v Bibli. Ve chvílích, kdy se mi nedaří bojovat s vlastní slabostí a hříšností se zase poznávám v apoštolu Pavlovi, který si v dopise Římanům povzdychne, že z celého srdce touží dělat dobro a žít v souladu s Boží vůlí, ale často to nezvládne. A mým velkým přáním je, abych se jednoho dne můj příběh podobal příběhu služebníka z Ježíšova podobenství, kterého jeho pán nakonec pochválil, že byl ve službě věrný a poctivý.

Ví se o Tobě, že mluvíš několika cizími jazyky, přečetl jsi celou Bibli i v jiném jazyce?

I když čtu Bibli v podstatě celý život, teprve asi před osmi lety jsem se poprvé rozhodl, že si systematicky přečtu celou Bibli – důsledně od začátku až do konce. K tomu jsem samozřejmě použil svou českou Bibli, kterou používám nejčastěji, a bylo to skvělé. Mnohokrát jsem ale zjistil, že při čtení Bible v jiném překladu (ať už jiném českém, nebo v jiném jazyce), si můžu všimnout věcí, které ve „své“ Bibli jinak přehlížím. Takže se snažím průběžně střídat řadu českých překladů, případně i Bible cizojazyčné, což mě hodně obohacuje. Zatím jsou takto žádnou nepřečetl kompletně, ale v plánu to mám. Nicméně v kontextu toho, že na Adventistickém teologickém institutu vyučuji novozákonní předměty, včetně biblické řečtiny, jsem si před časem, v průběhu jednoho roku, postupně pročetl celý Nový zákon v původním řeckém znění.

Máš v četbě Bible nějakou zajímavou rutinu, kterou pravidelně praktikuješ a kterou bys čtenáře mohl inspirovat?

Asi nemám žádnou speciální metodu, podle které bych četl Bibli. Snad jen tu, kterou jsem už zmínil, v předchozí odpovědi, a to, že zcela záměrně střídám různé překlady Bible, aby mě jiné formulace, než na které jsem zvyklý, „přinutily“ nad čteným více uvažovat. Také vím, že by mi v duchovním životě velmi prospěla pravidelnost, na kterou, žel, někdy zapomínám (ano, jsou chvíle, kdy se i jako „duchovní“ zděsím toho, že jsem už několik dní svou Bibli neotevřel). Nicméně stále více jsem přesvědčený o tom, že má-li být pro mě čtení Bible dlouhodobým požehnáním, potřebuje se k němu někdy „přinutit“, i když se mi do toho nechce. I když se mnoho lidí domnívá, že duchovní věci má smysl dělat jen tehdy, když „to tak cítím“, stále častěji si připomínám slova apoštola Pavla adresovaná Timoteovi: „Cvič se ve zbožnosti!“ (1Tm 4,7), kde používá řecké sloveso gymnazó, což je sportovní termín popisující tréning zahrnující někdy sebezapření a námahu.<

V rámci letošní konference vyjde nová publikace Bible v kostce, kterou jsi sám doporučil. Čím Tě tato kniha zaujala a proč bychom si ji měli přečíst?

Jde a malinkou knížečku, na kterou jsem narazil asi před 15 lety na jedné své zahraniční cestě. Není to velké odborné dílo pro teology, psané složitým jazykem, které by rozebíralo detaily křesťanské víry a teologie. Je to spíše praktická pomůcka pro ty, kteří možná mají před sebou Bibli poprvé (nebo se ji chystají poprvé přečíst celou) a chtějí se v ní trochu orientovat. Snad se bojí toho, že některé části budou složité, jiné nudné, a asi ani netuší, na co vše v ní narazí. Tato knížečka věnuje každé biblické knize maximálně dvě malé stránky, na kterých nabídne základní informace. Připomene vždy, kdo a kdy ji (podle židovsko-křesťanské tradice) napsal, pokusí se jednou větou vyjádřit její hlavní poselství, v jednom odstavci popíše, co vše v této knize najdeme, odcituje jeden nebo dva klíčové verše, přidá nějakou zajímavost a nakonec nabídne praktickou aplikaci. Je to zkrátka malý sympatický průvodce, který může začátečníkovi dodat odvahu a také zkušenějšímu čtenáři Bible pomoci přehledně vidět její obsah.

Rozhovor připravila Terezie Dusbabová